Pojem poezie probouzí nejrůznější asociace: poetický okamžik plný romantické atmosféry a nevýslovné krásy, chudý poetický básník v podkroví. A co to všechno má společného se Světovým dnem poezie?

Co je vlastně poezie?

Poezie v řečtině znamená báseň. Jiné pojmy pro poezii jsou jazykové umění, slovní umění, krásná literatura nebo beletrie. Poezie se často dělí na žánry lyrika, epika a drama. Stručně řečeno, lyrikou  se rozumí poezie, zatímco drama je divadelním hrou. Jako eposy označujeme prozaické texty, jako jsou romány, vyprávění, povídky, pohádky apod. Mnoho textů má smíšené formy různých žánrů. Dnes se termín poezie používá většinou jako synonymum lyriky. Totéž platí o Světovém dni poezie. Dá se také říci Světový den básní nebo Den lyriky.

Proč světový den poezie?

Na 30. zasedání UNESCO, které se konalo v říjnu–listopadu roku 1999, byl 21. březen prohlášen za Světový den poezie. Tento světový den se slaví od roku 2000. Tím chtělo UNESCO připomenout význam poezie a jejího ústního šíření. A i v době internetu a MP3 je poezie důležitou součástí kultury. Světový den by měl rovněž přispět k podpoře poezie a zlepšit kulturní výměnu mezi národy. Vyhlášením tohoto Světového dne chtělo UNESCO podpořit aktivity zabývající se poezií, tj. čtení básní, výstavy a školní akce na téma kolem poezie.

Básně na internetu

Že poezie a moderní média se v žádném případě nevylučují, ukazují také různé odkazy  na internetu:  texty, video nebo audio na Facebooku, Instagramu, TikToku nebo Twitteru. Zde si můžete básně nejen přečíst a slyšet,  ale v některých případech i vlastní zveřejnit. I v době nových informačních technologií a rychlého vývoje je však třeba stále pamatovat na rozmanitost jazyka jako kulturní hodnoty a na význam tradice ústního předávání.

Poezie je nejstarší literární umělecká forma

Workshop zaměřený na literaturu vytvořil v roce 2000 internetovou platformu lyrikline.org. Díky tomu můžeme díla různých autorů číst po celém světě. Spojuje se tu nejstarší literární forma umění, poezie, a nejmladší komunikační médium, internet.

Báseň jako platidlo?

Ve vybraných kavárnách se platidlem stávají v Den poezie právě básně.  Julius Meinl a jeho kampaň „Zaplať básní“ probíhá po celém světě od roku 2014 a umožňuje lidem, aby platili za svou kávu nebo čaj básní. Musí to být ovšem báseň původní. Všechny verše byly zveřejněny na webových stránkách a sociálních sítích. V zahraničí je tato akce velmi populární a chce lidem tímto co nejvíc otevřít cestu k poezii. Inspirací mu byla vídeňská kultura minulých dvou století, kdy kavárny a bary byly místem tvorby řady umělců. Proto Julius Meinl už od roku 1862 podporuje básníky.

Poetická telefonní budka

V roce 1976 vznikla v Basileji první telefonní budka v německy mluvícím regionu, kde jste si zdarma mohli poslechnout báseň. Držet  v ruce sluchátko ve stařičké budce, nic neříkat, ale poslouchat poezii, je velmi zvláštní pocit. Zavolat můžete ovšem také z jakéhokoli telefonu. Inspirací byl projekt „Call a poem“, který americký performer a básník John Giorno začal realizovat v roce 1968 v Architectural League v New Yorku, v roce 1969 byl v Muzeu současného umění v Chicagu a v roce 1970 v New Yorku na výstavě v Muzeu moderního umění. Jeho původní  „Dial-A-Poem“ byla myšlena jako služba veřejnosti založená v roce 1968 po telefonickém rozhovoru s básníkem Williamem Burroughsem. Tato služba umožnila veřejnosti zavolat Giorno Poetry Systems a poslechnout si báseň, náhodně vybraných autorů. V rozhovoru z roku 2012 Giorno vysvětlil: „Dial-A-Poem“ byl jedinečný v tom, že objevil telefon jako místo hromadné komunikace. . Hnutí „Dial-A-Poem“ se rozšířilo i do jiných zemí.

Tak jako báseň i život se hodnotí ne podle délky, ale podle obsahu.

Seneca-římský filozof (4 - 65 př. n. l.)