Název odkazuje na svátek světců Filipa a Jakuba Mladšího, který je od 19. století slaven 1. května. Pod názvem Valpuržina noc je slaven také v německy mluvících zemích a Skandinávii.  Kořeny těchto oslav sahají do doby před křesťanstvím a mají germánský a keltský původ. Zvyk pálení ohňů v předvečer prvního máje není historicky zmiňován v žádných staročeských pramenech.

Pálení čarodějnic a Valpuržina noc jsou často ztotožňovány s keltským svátkem Beltain (svátek slavený zpravidla v předvečer 1. května, kdy se vyháněl dobytek na pastvu a zapalovaly ohně, které měly všechny živé tvory zbavit všeho nečistého ). V satanismu představuje Valpuržina noc jeden z nejdůležitějších svátků.

V rámci christianizace před více než 1000 lety byl název a obsah této pohanské podívané formálně přizpůsoben nové éře. Ale každý musí i dnes uznat, že tato noc je zcela něco jiného než křesťanský svátek. Podle legendy se čarodějnice shromažďovaly na jednom místě, odkud mohly létat na koštěti, vidlích, černých kočkách a podobně. Společně pak letěly na pusté místo, kde se konal skutečný čarodějnický sabat. V Čechách to byly Petrovy kameny, v Německu hora Brocken, v Polsku Babia Gora. Údajně všechny čarodějnice tančily ve velkém kruhu kolem ohně zády k sobě a poté líbaly ďáblovy hýždě. Pak se oddaly ďáblovi, načež jim on nakreslil takzvané čarodějnické znamení, které jim dávalo schopnost čarovat. Později církev této magické noci přisoudila temné síly ďábla, který člověku prostřednictvím čarodějnic škodí a od 16. století byla tato noc označována jako noc uctívání ďábla. Později byla tato tradice i zakázována jako pověrečná praktika.

V popředí byla ale radost, že proměnlivé dubnové počasí konečně skončilo, zvířata se vracejí ze svých zimovišť, příroda se probouzí a stromy postupně začínají pučet. Tradičně je tato noc doprovázena různými rituály. Pálení ohňů, zpěv a tanec přetrvaly dodnes. Pálení čarodějnic je více slovanský zvyk. V některých krajích a v pobaltských státech se pálí Morana jako symbol zimy, která ukončila svou vládu. Starý slovanský zvyk je i skákání přes oheň, protože plameny v tuto noc mají magickou sílu. Je to vlastně očištění duše od všeho negativního a zlého. Hlukem v ulicích se zaháněly duchové. Na vrata domů se malovaly křídou bílé kříže, aby chránily před čarodějnicemi. Čarodějnice škodily nejen lidem, ale i domácím zvířatům. Proto se před stájemi dělaly hromádky z trní, aby se čarodějnice zranily a nemohly dovnitř.

V Rakousku, České republice, Bádensku-Württembersku, Bavorsku a Horní Lužici se večer před 1. květnem obvykle staví májka, což je většinou smrk nebo jedle. V jiných regionech se staví až ráno 1. května. Ve Švédsku a Finsku je Valpuržina noc  příležitostí pro jednu z největších studentských párty roku. U nás tato noc původní rituální a ochranný zvyk už také dávno ztratila. Zůstala ovšem lidová zábava a společenské akce, které jsou velmi oblíbené a hojně navštěvované.