Nedávno uplynulo 500 let od narození Jana Blahoslava, humanistického vzdělance a biskupa Jednoty bratrské. Tato výjimečná osobnost českých humanistických dějin se narodila 20. Února 1523 v Přerově zámožné měšťanské rodině. První vzdělání získal na školách Jednoty bratrské ve svém rodišti kam docházel sedm let resp. U kněze Jana Wolfa a od roku 1540 pobýval v Prostějově u kněze Martina Michalce. Od roku 1543 studoval na humanistickém gymnázium Valentina Friedlanda-Trozendorfa ve slezském Goldbergu. Po ročním studiu nakrátko zavítal zpět na Moravu, kde pomáhal s výukou na bratrské škole, jak odpovídalo kariéře budoucího duchovního.

Avšak již od roku 1544 pokračuje ve studiu na univerzitě ve Vitemberku, kde se seznámil s Martinem Lutherem a humanistickými spisy jeho blízkého spolupracovníka a přítele Filipa Melanchthona. Zejména reformačně-humanistický vzdělávací koncept Filipa Melanchthona ovlivnil Jana Blahoslava na celý život a v pozdějších letech Blahoslav vzpomínal i na návštěvy bohoslužeb s kázáním Martina Luthera.

 V červenci 1548 byl vyslán jako pomocník biskupa Jana Černého do Mladé Boleslavi. Odtud se před velikonocemi 1549 odebral na další studia do východopruského Královce, který velmi brzo musel opustit kvůli morové epidemii a krátký čas pobýval v Gilgenburgu u biskupa bratrských exilových sborů Macha Sionského. Ještě v říjnu 1549 byl odtud vyslán na svá poslední studia do Basileje, významného centra dobové vzdělanosti, kde Frobeniova tiskárna neustávala ve vydávání děl humanistických učenců. Dostalo se mu zde péče v domě humanistického vzdělance Zikmunda Hrubého z Jelení. Po několika měsících však vážně onemocněl a na sklonku jara 1551 se navrátil zpět do Prostějova, kde nastoupil na místo správce bratrské školy. V roce 1552 však opět odešel do Mladé Boleslavi, kde působil dalších pět let.

Léta strávená v Mladé Boleslavi naplnil Blahoslav intenzivní literární prací a zároveň pokročil v přípravě na dráhu duchovního. Na Hromnice roku 1553 zde byl ordinován na jáhna a ještě v létě téhož roku v Přerově na kněze. Jeho činnost ztěžovala nejistá politická situace, neboť Jednota bratrská byla po potlačení stavovského odboje v roce 1547 v Čechách pronásledována a Blahoslav s biskupem Černým byli nuceni se po určitý čas ukrývat. V tomto období vykonal Blahoslav mezi lety 1555–1557 čtyři cesty do Vídně, kde se jednáním s Janem Sebastianem Pfauserem, dvorním kazatelem arciknížete Maxmiliána, snažil přimět krále Ferdinanda k propuštění Jana Augusty z křivoklátského vězení.

V Mladé Boleslavi Blahoslav vytvořil některé zásadní spisy. Především se zde podílel na redigování sbírky pramenů k dějinám Jednoty, ale zřejmě již zde začaly jeho práce na překladu Nového zákona. V květnu 1557 byl na synodu ve Slížanech povolán do úzké rady a jen s odstupem několika dní zvolen biskupem. V červnu 1558 natrvalo přesídlil do Ivančic, které se staly jeho posledním působištěm.

Poslední období Blahoslavova života bylo naplněno zejména správou církve. Jako biskup byl odpovědný za kněžstvo své diecéze, konal vizitační cesty, ale zároveň byl správcem ivančického sboru. Jeho rozvoji věnoval velkou pozornost a Ivančice se především Blahoslavovou zásluhou změnily ve významné centrum Jednoty bratrské na Moravě. V roce 1562 zde založil tiskárnu a dohlížel na její provoz, vedl bratrskou školu, která se jeho přičiněním stala uznávanou vzdělávací institucí i za hranicemi Jednoty. 

Protože byl zároveň biskupem-sudím, odpovědným za veškerou literární produkci svého společenství, věnoval mimořádné úsilí vydávání bratrských děl. Jménem Jednoty korespondoval s jejími domácími i zahraničními příznivci (dochovaly se více než dvě desítky jeho dopisů), ale v případě potřeby ji bránil před útoky protivníků, zejména svými spisy. Zemřel poměrně mladý ve věku 48 let v Moravském Krumlově během vizitační cesty 24. listopadu 1571.

Dílo Jana Blahoslava odráží šíři jeho humanistického vzdělání a zároveň příliš nevybočuje z kontextu konfesního prostředí, ve kterém vzniklo. Blahoslav na rozdíl od J. A. Komenského nepodléhal vytváření nových myšlenkových konceptů, ale podřídil většinu svých spisů praktickým účelům a potřebám církve.

V kontextu rozvoje českého jazyka nelze opominout jeho dílo resp. spis „Gramatika česká“ z roku 1571. Tento rozsáhlý jazykovědný spis je v první části opisem a komentářem starší gramatiky Beneše Optáta a Václava Filomatesa, druhá část uvádí velké množství příkladů, jak správně překládat jednotlivá slova i celé slovní konstrukce v biblickém textu. K závěru spisu Blahoslav připojil i sbírku přísloví.

Toto dílo vznikalo současně při jeho překladu „Nového zákona“ z řecké předlohy do češtiny a jež byl vůbec prvním v českých zemích. „Gramatika česká“ sice nevyšla v jeho době tiskem, ale vzhledem k tomu, že ji používali překladatelé „Bible kralické“ tak zásady, které ve spisu Blahoslav shrnul, výrazně ovlivnily její jazykovou podobu. Spis se tak stal velice významnou pomůckou, která ovlivnila i vývoj spisovného jazyka.

Mezi další významná díla pro české prostředí patří Blahoslavovy bratrské kancionály. Po vytištění s nimi nebyl spokojen a začal pracovat na další edici. To byl také popud k založení vlastní bratrské tiskárny v Ivančicích. Při práci na redakci kancionálů však zjistil, že česká písňová tvorba je živelná a chybí jí teoretická příručka. Toto zjištění vedlo Blahoslava, aby zpracoval pro české prostředí první hudebně-teoretickou příručku „Musica, to jest Knížka zpěvákům náležité zprávy v sobě zavírající“, jež vyšla tiskem roku 1558. Blahoslavovy práce z oblasti hymnologie, především obě redakce kancionálů, významně pozvedly hudební úroveň Jednoty bratrské.

Význam osobnosti Jana Blahoslava lze sledovat na několika rovinách a v mnohém jej lze považovat za předchůdce Jana Amose Komenského. Kromě velkoryse pojaté duchovní správy své církve se uplatnil především jako pedagog. Orientace na reformační humanismus Filipa Melanchthona jej utvrdila v přesvědčení, že odpovídající vzdělání kazatelů je nutným předpokladem dalšího rozvoje Jednoty.

Hlavní zdroj informací: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Blahoslav