Dnes si připomínáme významného českého básníka, dramatika, spisovatele a spoluautora několika scénářů. František Hrubín byl básnickým žákem a přítelem básníků J. Hory a F. Halase i dalších literátů. Vydával také pod různými pseudonymy např. K. Vlášek, B. Červený, Ivan Hrubín, J. Hrubín. Jako velký milovník „verneovek" se podílel na scénáři k filmu Vynález zkázy (1958) režiséra Karla Zemana, který byl vrcholem jejich spolupráce.

František Hrubín se narodil v Praze na Královských Vinohradech do rodiny stavitele. Když musel jeho otec narukovat v 1. světové válce, odstěhovala se s ním a se sourozenci matka do Lešan v Posázaví k dědečkovi. Tam také začal chodit do školy a prožil zde své dětství. Po skončení války se vrátila celá rodina zpět do Prahy do Holešovic a František studoval na několika gymnáziích. Po složení maturity zkoušel studovat na Karlově univerzitě právnickou a filozofickou fakultu, ale studia nedokončil. V roce 1934 nastupuje do Ústřední knihovny hl. m. Prahy a po 2. světové válce pracuje jako úředník na Ministerstvu informací. V roce 1946 se rozhodl plně věnovat dráze spisovatele. V padesátých letech pak často pobýval v Chlumu u Třeboně. Od roku 1939 byl ženatý a později se mu narodily dvě děti – dcera a syn. Zemřel na zhoubnou nevyléčitelnou nemoc a je pochován na Vyšehradském hřbitově.

Jeho tvorba byla z velké části výrazně ovlivněna Posázavím, kde trávil dětství. Často se v básních objevuje příroda jako peřeje v řece, les, vítr, louka a zvířata atd.

Od roku 1928 publikoval v různých periodikách jako Studentský časopis, Ranní noviny, Lumír, Kvart, Lidové noviny, Literární noviny a další. Redigoval časopis Mladý čtenář a výrazně se podílel na založení časopisu pro děti Mateřídouška a ten také redigoval. Z jeho iniciativy vznikl ještě časopis o dětské literatuře Zlatý máj.

Na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů (1956) spolu s Jaroslavem Seifertem odvážně kritizoval spojení literatury a politiky, zastali se zde nejen pronásledovaných, ale i vězněných spisovatelů. Toto vystoupení vedlo k zákazu literární činnosti. Brzy mu však bylo povoleno překládat a psát literaturu pro děti. Jeho tvorba tak procházela různými obdobími zákazů a vydávání.

Hrubínovo převážně lyrické dílo tvoří poezie, ale i divadelní hry a próza. Jeho prvotina Zpíváno z dálky z roku 1933 hned zaujala osobitým lyrismem. V jeho tvorbě se odrážel vliv prostředí a okamžiky ze života v Posázaví , z pražských Holešovic nebo z Chlumu u Třeboně a okolí: Zpíváno z dálky, Krásná po chudobě, Chléb s ocelí, Jobova noc, Země po polednách, Včelí plást, Země sudička, S orly a se skřivany, Mávnutí křídel, Nesmírný krásný život, Hirošima, Motýlí čas, Můj zpěv, Až do konce lásky a mnoho dalších.

Podle jeho námětů a scénářů byly natočeny filmy: Vynález zkázy - režie Karel Zeman, Srpnová neděle – režie Otakar Vávra, Romance pro křídlovku – režie Otakar Vávra, Panna a netvor – režie Juraj Herz, Oldřich a Božena – režie Otakar Vávra, Kráska a zvíře – režie Antonín Moskalyk, Paví král – režie Jiří Adamec, O Všudybylovi – režie Svatava Simonová aj. Mnohá díla byla upravena pro rozhlas a televizi jako např. Křišťálová noc, Lešanské jesličky, Až do konce lásky. Básnická povídka Romance pro křídlovku byla uvedena hned v několika dramatizacích.

Významné jsou i Hrubínovy překlady z ruštiny (Puškin Alexandr Sergejevič Puškin), z němčiny (Heine, Hauff), z francouzštiny (Rimbaud Jean-Nicolas Arthur Rimbaud, Verlaine Paul Verlaine, Perrault), ale i čínštiny (Li Po Li Po) a hindí (Kálidása).

Napsal velké množství poezie pro děti, která vychází z lidové slovesnosti a říkadel, které považoval za „prabásně pro děti“. Jsou to různé hádanky, rozpočítadla a písničky, ale i veršované i prózou psané pohádky. Známé jsou Dívej se a povídej, Jak se chytá sluníčko, Říkejte si pohádky, Dobrý den, sluníčko, Kuřátko a obilí, Hrajeme si celý den, Dvakrát sedm pohádek, Paleček atd. a především velmi hezký Špalíček veršů a pohádek.

Trávo, trávo

Trávo, trávo, jak jsi sladká
pro kůzlátka, pro housátka
a co šťávy pro včeličky
přichystaly jetelíčky!
Kdo je mladý, ten si zpívá –
a těm starším copak zbývá?
Přidat se k těm písním taky,
zahnat všelijaké mraky.

Ententýny

Ententýny, enyky, šípek má rád stehlíky, stehlík má rád zase zrní, najde zrní třeba v trní, když do trní hodíš míč, stehlík frrr a je pryč!

František Hrubín narozen 1910 v Praze na Královských Vinohradech. Zemřel 1971 v Českých Budějovicích (dnes je tomu 50 let).